Jednou z nesporných výhod členství v Evropské unii je bezpochyby vyhlašování dotačních programů, které především menším městům a obcím pomáhají dosáhnout na projekty a akce, o kterých si mohly v minulosti nechat jen zdát. Na druhou stranu slyšíme od zástupců samosprávy, že proces získávání peněz z EU a jeho administrativa jsou někdy až neúnosně náročné. Každopádně si osobně myslím, že poměr cena/výkon stále hraje ve prospěch dotačních fondů Evropské unie.

Pokud se podíváte okolo sebe, určitě najdete nějakou stavbu, projekt nebo instituci, na níž se Operační programy EU podílely. Je určitě na zamyšlení zodpovědět si otázku, zda bychom tohle všechno zvládli udělat jen svými vlastními prostředky a jestli není dobré čas od času v některých věcech ustoupit jeden krok zpět, abychom mohli vykročit o dva rázně dopředu. V Domažlicích se za těch téměř dvacet let členství České republiky v evropských strukturách uskutečnilo několik důležitých projektů, ať už to byla dnes téměř zapomenutá, ale pro město velice důležitá a finančně náročná akce „Čistá Berounka“, nebo nedávno nepříliš úspěšná a stále nedokončená „Revitalizace bytových domů“. Programy k čerpání evropských fondů poskytují někdy až nekonečně možností jak dosáhnout na „evropské“ peníze. Ale měli bychom především dbát na smysluplnost těchto akcí. Každý z nás chce v životě dosáhnout toho, aby po něm zůstalo něco pro příští generace, a nebudeme si nalhávat, u politiků to platí dvojnásob, u těch komunálních ještě mnohem víc. Vždy bychom měli investovat s vědomím, že nejde jen o slavnostní přestřižení pásky v daném volebním období, ale především o to, jak budou projekty využitelné v budoucnu. Tento nešvar se bohužel nevyhnul ani našemu městu v podobě rekonstrukce plaveckého bazénu a bývalého pivovaru.

Minulé vedení města si postavilo dva pomníčky, ze kterých se rozpočet bude vzpamatovávat ještě minimálně toto volební období. Zatímco městu k rozvoji chybí vlastní bytová výstavba, jež by nájemními byty dokázala vytvořit dostupnější bydlení především pro mladé, vesele „nasypeme“ 300 milionů do megalomanského projektu rekonstrukce bazénu s restaurací, bowlingem a solnými jeskyněmi. S trochou ironie si myslím, že chybí už jen fontána s vodotryskem před hlavním vchodem. Na tuto akci není čerpána žádná dotace, takže si ji opravdu bez nadsázky stavíme „za vlastní“. A kolik by za tyto „vlastní“ peníze mohlo být nových bytů?

Druhým pomníčkem, který se vesele staví dál, je kulturní centrum v budově bývalého pivovaru. To, že umístění nákupního centra Kaufland je nešťastné, víme všichni již několik let. Město místo řešení tragické nejen dopravní situace zahustí tento prostor další veřejnou stavbou. Přijde mi to ale jako naprosto nedůstojné umístění pro městskou knihovnu. Zatímco nyní mohu při vybírání knih hledět z okna do krásného parku, v budoucnu nás bude čekat pohled na nervózní řidiče aut přetlačující se s lidmi u nákupních vozíků na parkovišti. Nemluvě o tom, že knihovnu navštěvují především děti, a dopravní situace přidělá rodičům nejednu vrásku.

Určitě je na místě říci, že čerpání evropských fondů poskytuje České republice prostor pro rozvoj, který by sama určitě nezvládla. Ale měli bychom mít na paměti, že to především musejí být projekty, které dávají smysl a budoucí generace se na ně budou dívat jako na úspěšné projekty, nikoliv jako na kouli u nohy.